Senát v minulém týdnu projednával takzvanou důchodovou reformu, kterou navrhla vláda a schválila Poslanecká sněmovna. Byl to první návrh zákona, ke kterému jsem v horní komoře Parlamentu vystoupil. Své připomínky nyní shrnuji v krátkém textu.
Jsem přesvědčen, že nejde o skutečnou reformu, jen parametrické změny v systému. Navrhovatelé bohužel nehledali další příjmy do celého systému, pouze snižovali výdaje. Důsledky mají nést budoucí generace důchodců, mimo jiné dnešní třicátníci a čtyřicátníci.
Naši občané se dožívají vyššího věku než dříve, ale věk dožití ve zdraví se neprodlužuje. Oddálením jejich odchodu do důchodu se nároky lidí přenesou jinam, především na zdravotní a sociální systém. Část lidí stejně do práce do 67 let chodit nebude, protože jim to zdraví nedovolí. Poslední léta před důchodem tak stráví například na nemocenské.
Ještě markantnější problém nastane u rizikových profesí, jejichž příslušníci musejí mít možnost jít do penze dřív. Koalice nejdříve 100 tisícům lidí tuto možnost v návrhu zákona vzala, nyní deklaruje, že ji dalším zákonem přenese na jejich zaměstnavatele. To bohužel není cesta.
Ve skutečnosti je nutné vybudovat další pilíř financování, ten musí být dobrovolný a motivační. A musí být garantován státem, ve který mají občané důvěru. Stát by mohl tímto způsobem sdružovat finance na důležité státní investice a občané by naopak získali výhodné úročení svých úspor. Například u státních dluhopisů se tento způsob osvědčil, naši lidé České republice důvěřují.
Když to vše nebude stačit, je tady stát, aby případný schodek dorovnal. Podmínkou je dobré hospodaření státu, který bude úspěšně vybírat daně, omezovat šedou ekonomiku a provozovat lepší rodinnou politikou.
Psáno pro týdeník Hanák.
