Horní komora Parlamentu České republiky minulý týden projednávala několik zákonů, já se tentokrát zmíním o novele zákona o zbraních. Novela je reakcí na střelbu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy z loňského prosince.
Na začátku musím uvést, že jako příslušník bezpečnostních složek jsem měl mnoho let na starosti výcvik a přípravu kolegů včetně zacházení se zbraněmi. Problematiku tedy dobře znám.
Domnívám se, že v případě podobných tragédií je vždy důležité přistupovat k věci co nejkomplexněji. K tomu patří i prevence. V ČR je mimořádně obtížně dostupná psychologická a psychiatrická péče, což bohužel platí i o dětech a mladých lidech. Stát by se měl pokusit tento stav zlepšit.
Důležitá je také akceschopnost policie, která musí být na podobné situace připravena a vycvičena. Je nezbytné, aby resort vnitra věnoval nácviku podobných situací ještě více pozornosti..
V samotné novele vidím dva problematické body. Prvním je povinnost prodejců zbraní hlásit podezřelé transakce. Navrhovaný text novely neříká, co to podezřelý nákup je. Povinnost rozeznat jej přenáší na samotného prodejce. Až praxe zřejmě ukáže, nakolik je něco podobného možné. Bude mě proto zajímat aplikace tohoto ustanovení v praxi a následné vyhodnocení a statistiky takových hlášení.
Druhým problematickým bodem je možnost státních orgánů vstupovat do obydlí lidí, kteří mohou být (ale nemusejí) držiteli zbraní kategorie D. Do té patří například historické zbraně, některé vzduchovky, startovací pistole a zbraně na paintball. Odborníci upozorňují, že tyto zbraně nepodléhají registru, takže podnětem ke konání policie může být pouhé udání souseda nebo třeba náhodného kolemjdoucího, který zahlédne “něco” přes plot v zahradě. Je proto na příslušných orgánech, aby takové situace správně vyhodnotily.
Psáno pro týdeník Hanák.
