Pane primátore, řadu z nás razantní opatření přijatá českou vládou v březnu zaskočila. Jak jste je vnímal vy?
Já jsem zhoršující se situaci průběžně sledoval a jednal o ní s hejtmanem Ladislavem Oklešťkem i dalšími představiteli krizového řízení. Už na konci ledna jsem absolvoval jednání s vedením prostějovské nemocnice s cílem jednak se informovat o povaze hrozícího nebezpečí, jednak se osobně seznámit s připraveností našeho zdravotnického zařízení na případné zhoršení situace. Z tohoto pohledu jsem tedy o koronaviru věděl dříve a možná hlouběji než někdo, kdo se o toto onemocnění nezajímal. Nicméně následné rychlé zhoršování situace a poměrně nekompromisní opatření české vlády by asi dopředu neočekával nikdo, takže ani já.
A jak se na ně s odstupem několika týdnů díváte?
Vláda dala na odborníky a nebála se nepopulárních opatření, což bylo nepochybně správné rozhodnutí. Vyhnul se nám scénář některých postiženějších zemí a tento postup zcela určitě zachránil řadu lidských životů. Že to znamenalo razantní omezení života v Prostějově, všichni víme. Ale zvládli jsme to.
Kdo se v Prostějově nejvíce podílel na udržení nutného chodu města a pomoci občanům?
Neumím vyzdvihnout jednoho člověka nebo úřad. Na pomoci lidem se podíleli členové rady a zastupitelstva, zaměstnanci magistrátu, jehož krizové řízení se osvědčilo, městské policie i krizového štábu obce s rozšířenou působností. Ale pomáhaly také firmy, neziskovky i příspěvkové organizace města. A samozřejmě spousta dobrovolníků. Lidé pomáhali jeden druhému, svým sousedům, známým, ale i někomu, koho nikdy neviděli. Mezi obyvateli Prostějova byla spousta pozitivní energie a snahy nenechat nikoho na holičkách.
Velkým tématem uplynulých týdnů byly roušky. Od vašich kritiků jsme mohli číst, že se vedení města nechává u jejich šití a rozdávání fotografovat.
Já ve většině případů vůbec nevím, že mě někdo fotil. Když se objevila nutnost mít roušky, zajel jsem pro bavlněnou látku, která nebyla příliš dostupná, dovezl ji do Duban a odnosil do šicí dílny. Později se nám podařilo domluvit další firmy a další látku. Díky tomu jsme mohli velmi rychle vybavit rouškami složky integrovaného záchranného systému, ale také například řidiče městské hromadné dopravy. Později jsme látku i hotové roušky nabídli samotným občanům. V případě dezinfekce to bylo podobné. Nakoupit jí velké množství bylo ekonomicky výhodné a obyvatelé Prostějova ji potřebovali. Že to někdo po řadě týdnů označí za naši snahu nějak se zviditelnit, beru s nadhledem.
Může se nyní Prostějov vrátit ke svému dřívějšímu životu a každodenní rutině?
Spousta opatření se zmírňuje, ale musíme být trpěliví. Nikdo z nás určitě nestojí o návrat těch nejpřísnějších opatření vlády. A každý z nás pro to může něco udělat.
Můžeme si z uplynulých týdnů vzít nějaké poučení?
Mohu mluvit jenom sám za sebe. Já osobně jsem více než kdy jindy vnímal, jak umíme držet při sobě. Už vím, že společenství lidí tvořících naše město zvládne i mimořádně složité situace. Naši občané byli skvělí. Jsem na naše město opravdu hrdý.
Rozhovor pro Prostějovské radniční listy.
