V minulých dnech jsem měl možnost pogratulovat několika občankám města Prostějova k jejich životním jubileím. Moc jsem se na ta setkání těšil, protože během opatření proti šíření koronaviru nebylo možné naše seniory navštěvovat.
Při těchto setkáních si vždy uvědomím, jak skromně žili naši dříve narození spoluobčané, a jak se většinu života udržovali v kondici především prací a dobrou náladou. Znovu si připomenu, že pro člověka je nejdůležitější jeho rodina a nejbližší okolí. Když poslouchám životní příběhy lidí, kteří se narodili na první republiky a prožili hrůzy 20. století, uvědomuji si, že naše štěstí není ničím automatickým, ale že o ně musíme každý den pečovat. Nejen sami za sebe, ale také za naše seniory, děti, vnoučata i generace, které teprve přijdou.
