Pane primátore, dnešní rozhovor začneme ohlédnutím za prohlídkami radnice. Na začátku a na konci sezony jste zájemcům nabídl možnost nechat se provést přímo vámi, jak se na to s odstupem času díváte?
Mě průvodcování bavilo už loni a bavilo mě i letos. Jednak se na ně musím sám připravovat, takže si opakuji historii radnice i celého města a připomínám si důležité momenty. Pak se samozřejmě vždy snažím najít nějaký zajímavý moment, nějakou zvláštnost, kterou by si posluchači odnesli jako vzpomínku.
Druhým důvodem je možnost bezprostředního kontaktu s lidmi, kteří vážili cestu až na radnici, a projevili zájem nechat si prostory představit právě mnou. Bývá to velmi milé setkání, které mě nabíjí energií. Navíc mám štěstí, že mohu pracovat v opravdu nádherné budově, kterou nám ostatní města mohou závidět.
Oblíbenou pasáží primátorské prohlídky je samozřejmě moje pracovna včetně tajného východu na chodbu. Přestože nemám povahu utíkat od problémů a kdykoliv se komukoliv postavím tváří v tvář, tahle tajemná a možná až pohádková část výkladu vždycky příchozí zaujme.
Jak hodnotíte letošní kulturní léto?
Po loňských a vlastně i letošních omezeních bylo Prostějovské léto velmi intenzivní a hrozně mě bavilo. Na koncertech z pódia sálala energie umělců, pro které byl Prostějov často první štací po dlouhé době, takže si ji chtěli pořádně užít. Těšil mě program pro děti, líbily se mi i akce mimo centrum města, které nebyly součást Prostějovského léta. Například oslava jubilea hvězdárny v Kolářových sadech měla velký ohlas a ještě nikdy jsem neviděl na sociálních sítích tolik fotografií Země a Měsíce jako právě z této akce. A nemůžu zapomenout ani na plumlovské závody dračích lodí, jejichž součástí bylo i klání na 500 metrů o pohár primátora. I když nám tentokrát nepřálo počasí, byla to skvělá akce.
Na co byste pozval obyvatele Prostějova nyní?
Na chvíli se vzdálím od kultury a připomenu blížící se říjnový termín akce 10 000 kroků. Absolvoval jsem ji už letos na jaře a minimálně první dva dubnové týdny jsem opravdu poctivě chodil uvedenou vzdálenost, většinou s naším psem. Pak jsem trochu polevil, ale svůj význam to mělo. V říjnu si to moc rád zopakuji, protože mám už třetím rokem klasické „sedavé zaměstnání“ a na mé kondici je to samozřejmě znát. Budu moc rád, pokud se ke mně připojí i další občané našeho města. Podrobnosti jsou například na webu našeho Sportcentra DDM, které se už na jaře do akce výrazně zapojilo a společně s dalšími subjekty připravilo nabídku tématických tras v Prostějově i okolí.
A druhá pozvánka patří dalšímu ročníku divadelního festivalu Aplaus. Letos k nám opět dorazí skutečné herecké hvězdy. Diváci se mohou těšit na Jiřího Langmajera, Pavla Lišku i Miroslava Donutila. A kdo někdy viděl posledně jmenovaného ve slavném Sluhovi dvou pánů, může se přijít podívat, jak se s rolí vyrovnal Roman Vencl z Moravského divadla Olomouc. Trojice představení nabídne samozřejmě mnohem více skvělých herců, než jsem vyjmenoval, a tak neváhejte a přijďte se na některou část Aplausu podívat.
Do třetice nemohu vynechat výstavu fotografií Jindřicha Štreita, kterého dlouhodobě obdivuji, a jehož expozicím jsem pomáhal už během svého působení v roli náměstka hejtmana Olomouckého kraje. Štreit nám podává unikátní svědectví o nás samých, o našich sousedech, ale i o lidech žijících na okraji naší společnosti. Výstava Ze tmy ke světlu, která je do 14. listopadu k vidění v zámecké galerii, zachycuje službu vězeňských kaplanů při práci s lidmi, kteří se mají snahu napravit a změnit svůj život. Protože jsem v minulosti pracoval také pro Vězeňskou službu, mám k tomuto tématu docela blízko a a rozhodně si výstavu nenechám ujít.
Rozhovor vyšel v Prostějovských radničních listech.
